Architektura kostela

Kostel sv. Antonína Paduánského v Liberci - Ruprechticích patří k významných sakrálním památkám města. Jeho základní kámen byl slavnostně položen 20. června 1909.

Následná stavba probíhala úctyhodnou rychlostí, a tak byl kostel, situovaný mezi školou a tehdejším hřbitovem, dokončen již následujícího roku. Vznikla tak architektonická dominanta, která se výrazně uplatňuje v okolní zástavbě a zároveň udává tón celé čtvrti. Kostel má půdorys latinského kříže s podélnou lodí, křížením, polygonálním presbytářem a původně otevřenou arkádovou předsíní s přiléhající schodišťovou věží.

Při jihovýchodním nároží stavby vyniká čtyřicet sedm metrů vysoká věž, v níž dosud visí jeden z původních zvonů, označený jménem kateřinského továrníka Josefa Salomona, který se finančně podílel na stavbě.

Jemu byla také určena empora při severní straně presbytáře, z které bylo možné přímo sledovat průběh bohoslužby. 4

Budova kostela je stavebně propojena s farou, která vznikla ve stejné době a jejíž architektonická podoba vychází z tradice libereckých obytných staveb.

Architektura kostela představuje dobově aktuální pojetí, které vychází z invenční kombinace historizujících slohů a moderních secesních prvků. Neogotika, coby ideální sloh sakrální architektury vznikající v druhé polovině 19. a na počátku 20. století, odkazovala k dlouhé církevní tradici. Inspirace gotickým tvaroslovím je patrná především na systému opěrných pilířů nebo na tvaru oken s lomenými oblouky.

Tento veskrze tradiční architektonický výraz je kombinován s moderním uměleckým projevem ovlivněným secesí, která ve své době inspirovala umělecké a kulturní dění v předních evropských metropolích. Secesní výtvarné ladění lze vysledovat na několika izolovaných prvcích, ale především na celkovém působení stavby. Hravá nesouměrnost fasád, užití prvků převzatých z profánní architektury či rozmanitost povrchů a materiálů užitých na jednotlivých průčelích dodávají celkovému výrazu na malebnosti, která se snoubí s reprezentativností kostelní stavby.

Modernost se na kostelní stavbě projevila nejen ve smyslu výtvarném, ale také v užitých technologiích a materiálech. K předním ukázkám svého druhu patří tenkostěnná skořepinová klenba, která je vyztužena kovovou sítí a zavěšena na ocelových táhlech v úrovni krovu.

Dále bylo užito moderní podlahové krytiny s dobovým názvem padelith. Jednalo se o kombinaci dřevěných třísek a betonu, která poskytovala kvalitní tepelnou izolaci. V nejvyšším bodě klenby křížení býval zavěšen originálně tvarovaný kovový lustr, který bylo možné spouštět na kladce umístěné v krovu. Osvětlen byl také hlavní oltář, a to systémem pospojovaných žároviček, které lemovaly oltářní obraz a reliéfy.

Z původního bohatého vybavení kostela se do současnosti mnoho nedochovalo. Chybí nejen kostelní mobiliář, včetně lavic, kazatelny či oltářů, ale také výrazná nástěnná malba se zdobnými ornamentálními motivy či symboly evangelistů.

Částečnou představu o původní výzdobě kostelní stavby dokládá téměř uceleně dochovaný soubor vitrají s celofigurálními postavami světců a světic, který je libereckým unikátem ve své úplnosti i umělecké kvalitě. Zhotovení jednotlivých oken bylo financováno místními obyvateli, jejichž křestní jména často korespondují se jmény zpodobených světců. Tak například vitraj s vyobrazením sv. Antonína v presbytáři věnovala rodina Antona Königa, vitraj se sv. Augustou v severní části lodi věnovala Auguste Heitz Haerpfer rozená Salomon.

K dalším dochovaným částem původního vybavení paří mramorové kropenky při obou vstupech do kostela či kamenná křtitelnice oktogonálního tvaru s kovovým víkem završeným křížem.

V prostoru empory se nachází obraz sv. Antonína s Ježíškem, který býval součástí původního hlavního oltáře. V levé části vstupního kostelního průčelí je osazen reliéf s vyobrazením sv. Josefa jako tesaře v pracovním oděvu s pilou a sekerou. Reliéf odkazuje k osobě již zmíněného donátora Josefa Salomona, majitele prosperující továrny na sukno. Levé nároží předsazeného arkádového vstupu zdobí reliéf s postavou archanděla Michaela. Figura v plné zbroji s mečem stojí na draku, symbolu pokořeného ďábla.

------ Kostel je dílem předních severočeských architektů Maxe Kühna (1877 - 1944) a Heinricha Fanty (1877 - 1941), kteří v prvních dekádách dvacátého století působili v Liberci a širokém okolí. Jejich další liberecké sakrální stavby, jako poutní kostel Panny Marie U Obrázku (1906 - 7) či bývalý klášterní kostel sv. Máří Magdaleny (1909 - 11), vznikly v krátkém časovém sledu s kostelem sv. Antonína Paduánského. Zmíněné stavby se částečně vymykaly Kühnově a Fantově běžné tvorbě, která sestávala především z veřejné, obytné a industriální architektury. K jejich dalším významným realizacím v Liberci patří mimo jiné budova České eskomptní banky z roku 1912 (dnešní ČSOB na třídě 1. máje) nebo pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurta z let 1927 - 29 (dnešní palác Adria na rohu ulic Rumunské a Boženy Němcové).