Close

Kostel sv. Antonína

Ruprechtický kostel v řece času…

Sepsáno k 100. výročí kostela v roce 2010

„Všechno má svůj čas, …“ praví Kazatel: „je čas k narození i čas k umírání, čas k pláči i čas k smíchu, čas k sázení i čas ke sklízení zasetého.“ V životě máme různá období, kdy můžeme hodnotit, děkovat a klást si další cíle. Nyní se i my nacházíme v okamžiku hodnocení, vděčnosti i slavení. Při pohledu zpět vidíme, že 100 let je dlouhá doba. Doba několika generací, mnoha společenských proměn. Při pohledu ještě dál, můžeme nahlédnout, ale že i toto období je krátkou částí dlouhých lidských dějin. Během sta let se v Ruprechticích událo mnohé. Kostel byl postaven v době císaře Františka Josefa, zažil 1. sv. válku, 1. republiku, německou okupaci a 2. sv. válku, odchod německého obyvatelstva, krátký nádech svobody po roce 1945, komunistický útlak i znovunabytí svobody v listopadu 1989.

Tento kostel tak může být symbolem a výzvou pro hodnoty, které trvají stále a mohou lidi spojovat přes mnohé i velké změny. Vždyť i tento kostel zde už neměl být. Lidé, kteří si jej postavili, museli jej i své domovy opustit. Plánovalo se zbourání věže, byl dán průchod vandalům, vystřídali se zde různé instituce, byl v žalostném stavu. Přes všechny těžké chvíle se ale znovu stal dominantou. Jak napsal místní pamětník: „Nikdy by mně nenapadlo, že to jednou tak bude.“

Ke kostelu patří i františkáni. Patron kostela sv. Antonín Paduánský patřil k prvním bratřím sv. Františka. Jeden z prvních farářů byl původně františkán. Ti také stáli i u zrodu obnovy kostela v 90. letech. V 50. letech byli též určeni k likvidaci. Strávili mnohá léta v komunistických vězeních, ale ani to je nezlomilo. Jakoby i přítomnost bratří v kutně Františka z Assisi připomínala něco trvalého, co má v sobě sílu přežít i mnohý těžký zápas. Vzpomínáme všechny naše rodáky. Byli to lidé české i německé národnosti, kteří společně před více než 100 lety začali tvořit dílo, díky němuž my zde můžeme slavit.

Zdá se, že i tento kostel, pro to, co prožil, má být otevřený všem. Má ukazovat na to, že člověk nikdy nesmí ztrácet naději, i když se zdá, že už není. A že existují hodnoty, pro které stojí za to žít, protože je čas ani nepřátele nemají moc zničit. Kostel je místem, kde můžeme nalézt ztišení a pokoj pro naše srdce. Kéž náš ruprechtický kostel je symbolem pro pokoj, smíření a klidné soužití. Kéž tyto hodnoty provází obyvatele Ruprechtic a celého našeho města Liberec minimálně po dalších nadcházejících 100 let. 

br. Bartoloměj OFM

Architektura kostela

Kostel sv. Antonína Paduánského v Liberci – Ruprechticích patří k významných sakrálním památkám města. Jeho základní kámen byl slavnostně položen 20. června 1909.

Následná stavba probíhala úctyhodnou rychlostí, a tak byl kostel, situovaný mezi školou a tehdejším hřbitovem, dokončen již následujícího roku. Vznikla tak architektonická dominanta, která se výrazně uplatňuje v okolní zástavbě a zároveň udává tón celé čtvrti. Kostel má půdorys latinského kříže s podélnou lodí, křížením, polygonálním presbytářem a původně otevřenou arkádovou předsíní s přiléhající schodišťovou věží.

Při jihovýchodním nároží stavby vyniká čtyřicet sedm metrů vysoká věž, v níž dosud visí jeden z původních zvonů, označený jménem kateřinského továrníka Josefa Salomona, který se finančně podílel na stavbě.

Jemu byla také určena empora při severní straně presbytáře, z které bylo možné přímo sledovat průběh bohoslužby. 4

Budova kostela je stavebně propojena s farou, která vznikla ve stejné době a jejíž architektonická podoba vychází z tradice libereckých obytných staveb.

Architektura kostela představuje dobově aktuální pojetí, které vychází z invenční kombinace historizujících slohů a moderních secesních prvků. Neogotika, coby ideální sloh sakrální architektury vznikající v druhé polovině 19. a na počátku 20. století, odkazovala k dlouhé církevní tradici. Inspirace gotickým tvaroslovím je patrná především na systému opěrných pilířů nebo na tvaru oken s lomenými oblouky.

Tento veskrze tradiční architektonický výraz je kombinován s moderním uměleckým projevem ovlivněným secesí, která ve své době inspirovala umělecké a kulturní dění v předních evropských metropolích. Secesní výtvarné ladění lze vysledovat na několika izolovaných prvcích, ale především na celkovém působení stavby. Hravá nesouměrnost fasád, užití prvků převzatých z profánní architektury či rozmanitost povrchů a materiálů užitých na jednotlivých průčelích dodávají celkovému výrazu na malebnosti, která se snoubí s reprezentativností kostelní stavby.

Modernost se na kostelní stavbě projevila nejen ve smyslu výtvarném, ale také v užitých technologiích a materiálech. K předním ukázkám svého druhu patří tenkostěnná skořepinová klenba, která je vyztužena kovovou sítí a zavěšena na ocelových táhlech v úrovni krovu.

Dále bylo užito moderní podlahové krytiny s dobovým názvem padelith. Jednalo se o kombinaci dřevěných třísek a betonu, která poskytovala kvalitní tepelnou izolaci. V nejvyšším bodě klenby křížení býval zavěšen originálně tvarovaný kovový lustr, který bylo možné spouštět na kladce umístěné v krovu. Osvětlen byl také hlavní oltář, a to systémem pospojovaných žároviček, které lemovaly oltářní obraz a reliéfy.

Z původního bohatého vybavení kostela se do současnosti mnoho nedochovalo. Chybí nejen kostelní mobiliář, včetně lavic, kazatelny či oltářů, ale také výrazná nástěnná malba se zdobnými ornamentálními motivy či symboly evangelistů.

Částečnou představu o původní výzdobě kostelní stavby dokládá téměř uceleně dochovaný soubor vitrají s celofigurálními postavami světců a světic, který je libereckým unikátem ve své úplnosti i umělecké kvalitě. Zhotovení jednotlivých oken bylo financováno místními obyvateli, jejichž křestní jména často korespondují se jmény zpodobených světců. Tak například vitraj s vyobrazením sv. Antonína v presbytáři věnovala rodina Antona Königa, vitraj se sv. Augustou v severní části lodi věnovala Auguste Heitz Haerpfer rozená Salomon.

K dalším dochovaným částem původního vybavení paří mramorové kropenky při obou vstupech do kostela či kamenná křtitelnice oktogonálního tvaru s kovovým víkem završeným křížem.

V prostoru empory se nachází obraz sv. Antonína s Ježíškem, který býval součástí původního hlavního oltáře. V levé části vstupního kostelního průčelí je osazen reliéf s vyobrazením sv. Josefa jako tesaře v pracovním oděvu s pilou a sekerou. Reliéf odkazuje k osobě již zmíněného donátora Josefa Salomona, majitele prosperující továrny na sukno. Levé nároží předsazeného arkádového vstupu zdobí reliéf s postavou archanděla Michaela. Figura v plné zbroji s mečem stojí na draku, symbolu pokořeného ďábla.

Kostel je dílem předních severočeských architektů Maxe Kühna (1877 – 1944) a Heinricha Fanty (1877 – 1941), kteří v prvních dekádách dvacátého století působili v Liberci a širokém okolí. Jejich další liberecké sakrální stavby, jako poutní kostel Panny Marie U Obrázku (1906 – 7) či bývalý klášterní kostel sv. Máří Magdaleny (1909 – 11), vznikly v krátkém časovém sledu s kostelem sv. Antonína Paduánského. Zmíněné stavby se částečně vymykaly Kühnově a Fantově běžné tvorbě, která sestávala především z veřejné, obytné a industriální architektury. K jejich dalším významným realizacím v Liberci patří mimo jiné budova České eskomptní banky z roku 1912 (dnešní ČSOB na třídě 1. máje) nebo pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurta z let 1927 – 29 (dnešní palác Adria na rohu ulic Rumunské a Boženy Němcové).

Historie kostela

Iniciátor stavby „Spolek pro výstavbu kostela“ v Ruprechticích 20 let sháněl finanční prostředky (významným mecenášem a pozdějším patronem kostela byl továrník z Kateřinek Josef Salomon). Původní návrh názvu kostela zněl „Jubilejní farní kostel císaře Františka Josefa“

1900 – sčítání lidu: Ruprechtice mají 2675 obyvatel a Kateřinky 985 obyvatel

1909 – 1910 – stavba kostela, společné dílo architektů Maxe Kühna (1877-1944) a Heinricha Fanty (1877-1941), základní kámen vysvěcen pražským biskupem Václavem Antonínem Frintou 7. 5.

1910 – kolaudace budov kostela a fary (závěrečná kolaudace a vyúčtování 7. 8. 1911, celkové náklady na výstavbu kostela činí 178 000 K)

18. 9. 1910 – vysvěcení kostela litoměřickým biskupem Josefem Grossem

1911 – Ruprechtice povýšeny na městys, zřízení farnosti Ruprechtice-Kateřinky, 1. duchovní správce farář Josef Koch (po jeho nenadálém zmizení je správou fary pověřen na přechodnou dobu kaplan Ignaz Daume)

1912 – 2. duchovní správce Josef Jahn 1916 – sejmuty 2 zvony (velký 1200 kg, malý 400 kg), odvezeny k přetavení pro válečné využití, dále také odvezeny píšťaly z varhan a další předměty z kostela

1921 – oprava střechy, instalace znějících varhanních píšťal, nákup hudebních nástrojů pro chrámovou hudbu, oprava věžních hodin, nákup elektrických měchů

1928 – slavnostní vysvěcení válečného pomníku – východní strana Kostelního náměstí /pozn. jedná se o dnešní Markovu ulici/

1930 – sbírka na 3. zvon váhy 1465 kg, zvolena zvonová komise svěcení zvonu sv. Antonína při kostelní slavnosti sv. Antonína (z důvodu nedostatku místa v kostele sloužena i polní mše na Kostelním náměstí)

1931 – 700 letá slavnost svatého Antonína Paduánského (červenec 1231 – úmrtí sv. Antonína v Padově) – slavnosti předchází výmalba kostela, uprostřed hlavního oltáře zhotovení nápisu ve zlatě: „1231-700-1931“ a pod křížem nápisu ve zlatě: „Hl. Antonius v. Padua bitte für uns!“ (Svatý Antoníne Paduánský oroduj za nás) darování pravé relikvie sv. Antonína Paduánského (dárce Karl Jäckel z Nových Pavlovic)

1934 – slavnostní vysvěcení nové sochy sv.Alžběty (167 cm, 300 kg, vytesaná do slovenského jemnozrnného vápence, sochařský ateliér firmy „Kunz u. Knobloch“) – jižní strana fary

1935 – 25. výročí vysvěcení kostela – slavnostní mše (kostel vyzdoben stovkami metrů girland, květinová výzdoba oltářů)

1936 – výroba a oprava věžních hodin

1939 – instalace unikátního elektrického zvonového zařízení pro 3 zvony (nový vynález) – automatické sepnutí vyzvánění v určenou dobu Historie kostela sv. Antonína Paduánského v datech 6 – umístění řídícího panelu v zákristii – centralizace světelného a elektrického zařízení pro kostel i faru

1942 – odevzdání zvonů pro vojenské účely (ve farnosti smí zůstat pouze nejmenší zvon), a to: velký Es-zvon (1465 kg, průměr 1320 mm, na přední straně obraz sv. Josefa) a střední zvon, ladění G (600 kg, 90 cm vysoký, průměr 1020 mm, vpředu obraz svaté Matky Boží, tento zvon z r. 1910 byl uchráněn roztavení v 1. světové válce), odvezeny také 3 zvony z kostela U Obrázku

1945 – úmrtí arciděkana Josefa Jahna – ruprechtickou farnost spravoval 32 let, vedl farní kroniku, je pohřben na ruprechtickém hřbitově 3. duchovním správcem se stává prof. D. Otto Blecher

1946 – stavební úpravy na kostele (opravy omítky na věži a štítu, oprava střechy..)

1948 – úřad administrátora ruprechtické farnosti zastává řeckokatolický kněz P. Ondřej Berč (v roce 1950 odsouzen do dolů na Ostravsku, po 2 letech tam umírá)

1950 – sepsán protokol o likvidaci církevních povinností a práv římskokatolického úřadu v Ruprechticích

1950 – 1957 – mše jsou slouženy nepravidelně a stále řidčeji, nastává období devastace kostela

1960 – kostel propůjčen Severočeskému muzeu (přechodné uskladnění exponátů a sbírek)

1965 – uzavřena smlouva o užívání kostela Okresním archivem v Liberci na dobu 50 let

1966 – vybavení kostela vysokými železnými regály s výtahem (používán jako depozitář archívu) – žádost o zbudování astronomické pozorovatelny na věži kostela pro potřeby astronomického kroužků – k realizaci nedošlo

1983 – kostel zastřešen novou měděnou krytinou žádost Okresního archivu o povolení použít části parcely u kostela (zahrady) pro přístavbu další části archivu (1987 vydáno povolení ke geologickému průzkumu, k realizaci přístavby již nedošlo)

1990 – svěřeny farnosti Ruprechtice, Rochlice a Vratislavice do působení bratrů františkánů (na Liberecku působili tajně v té době již 17 let), – administrátorem ruprechtické farnosti se stává P. Antonín Kejdana, začíná pracovat na rekonstrukci zdevastovaných kostelů v Ruprechticích (kostel sv. Antonína Paduánského, kostel U Obrázku – byl od 50. let opakovaně vykrádán a ničen)

1992 – vyklizení kostela Okresním archivem v Liberci (do té doby mše provizorně slouženy na faře), z původního vybavení kostela zbývá dřevěný oltář (rozhodnuto o odstranění), křtitelnice a zvon B vyrobený r. 1922

1993 – práce na opravě kostela (zednické práce, vydláždění kostela, vnější omítky, sociální zařízení, vstupní dveře, vnější omítky farní budovy včetně zateplení. Především zásluhou stavitele Vladimíra Syrovátka a synů), dále rozvedeno elektrické vedení, výmalba kostela, oprava vitrážových oken.

1994 – vrcholí rekonstrukce kostela (za podpory německých přátel, farníků z Halle an der Saale a spousty dalších dárců a pomocníků) – přivezeny varhany z Institutu sv. Bonifáce z Kupferbergu (pomoc sestry Evelýny)

12. 6. 1994 slavnostní znovuvysvěcení kostela litoměřickým biskupem Josefem Kouklem (účast na mši byla vysoká, před kostelem instalována obrazovka s přenosem mše pro ty, kteří se nevešli dovnitř), hudební doprovod dechové kapely z Halle – vznik chrámového sboru (vedení – Jaroslav Patočka, organizuje také koncerty duchovní hudby) – vznik monumentální oltářní plastiky (autor sochař Roman Podrázský z Přibyslavi) – dějiny spásy od prvního hříchu až po seslání Ducha svatého – konání 1. Svatováclavského koncertu (výtěžek věnován na opravu hodin) – chorál „Svatý Václave“ diriguje sbormistr Milan Uherek

1995 – dokončování oprav kostela, svěcení oltáře, uvedení věžních hodin do provozu, přestavba půdy na faře, zvelebení parku kolem kostela, začátek rekonstrukce kostela U Obrázku – počátek tradice štědrovečerních dětských mší v 16 hodin

1997 – vzniká název sboru Zdeňka Glasera – Schola od tří Antonínů (Schola od 3A) – zavěšení 2 lustrů v kostele (původně z liberecké spořitelny) – instalace zrestaurovaného kříže na roh Markovy a Vrchlického ulice, oprava sochy sv. Alžběty v čele fary – P. Antonín Kejdana povolán do Uherského Hradiště, vedením ruprechtické farnosti pověřen P. Tomáš Genrt

1999 – realizace svatostánku Ing.arch. Andrey Šamlové – uvedení Ebenovy mše na počest 70. narozenin Petra Ebena (sám hrál na varhany)

2000 – odbíjení věžních hodin převedeno na elektrický pohon – zhotovení nových lavic do bočních lodí a pod okna (z důvodů velké návštěvnosti mší a tudíž nedostatku místa k sezení)

2003 – návrat P. Antonína Kejdany do Ruprechtic jako administrátora – vznik měsíčníku Obrázek libereckých farností (vydáváním pověřen bratr Felix)

2004 – zakoupeno nové topení (konvektory v kostele, na kůru infrazářiče), nainstalováno vytápění lavic, v kostele nová křížová cesta od výtvarnice Radany Parmové

2005 – založeno občanské sdružení „Ruprechtické farní sdružení“ s cílem vybudovat denní stacionář pro seniory

2007 – křížová cesta R. Parmové nahrazena novou křížovou cestou Bedřišky Znojemské, oprava prasklých a vypadlých tabulek skla z vitrážových oken, instalace nového ozvučení kostela

2008 – instalován indukční poslech pro nedoslýchavé, zahájení stavby stacionáře v dolní části zahrady, nátěr omítek kostela z věže plošiny

2009 – odchod varhaníka Jaroslava Patočky do hlavního kostela, varhaníkem se stává Pavel Riss, mše také doprovází Schola od 3A, – otevření a vysvěcení denního stacionáře pro seniory – administrátorem ruprechtické farnosti se stává Bartoloměj Černý – vznik obecně prospěšné společnosti Hospicová péče sv.Zdislavy – oprava studánky u kostela U Obrázku (po ničivé vichřici se otevírá prostor okolo studánky) i ve spolupráci s „Ruprechtickými sousedy“

2010 – ustaven přípravný tým, který má na starosti koordinaci příprav oslav stoletého výročí vysvěcení kostela Více informací z historie včetně fotografií i dochovaných dokumentů bude možné shlédnout na připravované výstavě, která se uskuteční v prostorách kostela sv. Antonína Paduánského v Ruprechticích ve dnech 18. – 20. 6. 2010

Zdroje: kronika farnosti Ruprechtice, diplomová práce Jana Dostalíka Architekt Max Kühn, časopis Obrázek libereckých farností