Close

Zemřel bratr Antonín

Antonín

V pokoře před Pánem života oznamujeme, že náš spolubratr P. Antonín Pavel Kejdana OFM dovršil svůj život o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, prosince 2020, ve věku 88 let, v 60. roce řeholního životaa v 52. roce kněžství.

Za jeho život poděkujeme při zádušní mši svaté v kostele sv. Antonína Paduánského v Liberci-Ruprechticích v sobotu 19. prosince 2020 v 11 hod. Poté bude uložen do hrobu bratří na ruprechtickém hřbitově.

Vzhledem ke 4. stupni PES bude muset být účast na pohřbu v kostele výrazně omezena. Na pohřeb budou moci jít kněží, bratři, rodina a nejbližší přátelé. Více informací zde.

V neděli 20. prosince 2020 v 16 hodin bude slouženo rekviem v kapli Panny Marie U obrázku.

Antonín Pavel Kejdana OFM se narodil se 3. ledna 1932 ve vesnici Nízký Dřevíč (dnes Velký Dřevíč) u Hronova v katolické rodině. Měl čtyři sourozence, z nichž jeden zemřel v útlém věku. V roce 1945 nastoupil na gymnázium v Broumově, ale po pár měsících přešel do Náchoda, kde dokončil studia maturitou v roce 1951. Už tehdy měl v sobě touhu studovat teologii, ale nastoupil do gumárenského podniku Rubena Náchod, poté pracoval na stavbách v Hronově a Harrachově. V roce 1953 nastoupil dvouletou vojenskou službu, pro svůj nevhodný kádrový profil u Technických praporů, nástupců PTP. Díky P. Titovi Hanušovi s bratrancem Pavlem Genrtem (br. Tomášem) poznali františkány. V roce 1957 spolu odešli do Roztok u Prahy, kde pracovali někteří františkáni na stavbě. Po tajné obláčce 9. června 1959 v kostele na Levém Hradci, kde přijal jméno Antonín, po roce složili první sliby 6. září 1960. Pak se načas cesty bratranců rozdělily. Antonína v roce 1961 zatkla StB, po šesti měsících vazby ho soud odsoudil ke třem letům vězení, po odvolání byl trest snížen na dva roky. Na svobodu se dostal na Novotného amnestii 9. května 1962. Věčné sliby složil 28. srpna 1963. Kněžské svěcení přijal tajně opět s br. Tomášem v červnu 1968. Roku 1969 se oba stali členy první obnovené františkánské komunity vzniklé na faře ve Vrchlabí pod vedením P. Jana Baptisty Bárty. Po zrušení komunity za nastupující normalizace roku 1970 Antonín ještě nedlouho působil v blízkém Dolním Lánově, než musel roku 1971 opustit hradeckou diecézi. Odešel do litoměřické diecéze opět za br. Tomášem, který dostal na starosti farnosti v Hrádku nad Nisou a okolí. Antonín řadu let oficiálně pracoval jako údržbář u řeholních sester Panny Marie Jeruzalémské v Chrastavě, kterým tak mohl sloužit i jako kněz. Později spravoval farnosti v Raspenavě (1986) a ve Vysokém nad Jizerou a okolí (1987—89). Na jaře roku 1989 se po dalším odebrání státního souhlasu stal představeným tajné komunity františkánů v Liberci, kde také prožil návrat svobody. Františkáni následně dostali do správy farnosti na periferii Liberce (Vratislavice, Rochlice, později obnovenou farnost Ruprechtice). Tento kraj se s výjimkou let 1997-2003, kdy byl představeným konventu v Uherském Hradišti, stal jeho plodným doživotním působištěm.

Díky řadě různých profesí a prací, kterými v životě prošel, měl vždy blízký vztah k nejrůznějším činnostem, od technických po ty nejprostší. Velmi mu ležela na srdci františkánská strohost a chudoba, měl také vždy otevřené srdce pro lidi bez domova a ostatní potřebné. Zemřel 8. prosince 2020 v domě bratří v Liberci.

14 Comments on “Zemřel bratr Antonín

Gondolence
9. 12. 2020 at 15:17

Vyjadřuji hlubokou a upřímnou soustrast s úmrtím bratra Antonína.

Odpovědět
Vzpominka
9. 12. 2020 at 17:00

Otce Antonina Kejdanu jsem poznal jeste v dobe komunisticke totality, kdy pracoval u sestricek v Chrastave u Liberce jako domovnik, protoze nemel statni souhlas ke knezskemu pusobeni. Jako knez mohl zacit pusobit az v dobe po Sametove revoluci v roce 1989. Zivotni cesta otce Antonina byla obdivuhodna a ukazuje, jak hlubokou viru a pokoru tento prosty knez Kristuv mel. Jeho pristup ke me, k mladym lidem a vubec ke vsem, se kterymi se setkaval, byl laskavy a prodchnuty otcovskou starostlivosti a laskou. Z otce Antonina jsem vzdy lasku citil, byl prikladem opravdove ziteho krestanskeho a knezskeho zivota. Zazili jsme spolecne krasne okamziky a ja jsem pri techto setkanich citil Jezisova slova z Pisma Svateho: “Bozi Kralovstvi je mezi vami…” Sluzebniku dobry a verny, vejdi v radost sveho Pana. Patrik Kraus, Liverpool, Velka Britanie

Odpovědět
Světlo věčné vyprošujeme
9. 12. 2020 at 18:12

Velice nás zpráva o odchodu otce Antonína zasáhla. Moc se vážíme toho, že jsme mohli potkat tak úžasnou osobnost. S modlitbou a vděčností, Radičovi

Odpovědět
„Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ (Jan 13,35)
9. 12. 2020 at 23:37

Vzpomínejme na otce Antonína s láskou a radostí i s odevzdaností Pánu, jak to činíval on sám! Byl to dobrý a pracovitý člověk, který dokázal komukoli věnovat úsměv i péči, a františkán „každým coulem“. Děkuji Pánu za tohoto jeho věrného služebníka, kterého si nyní povolal zpátky k sobě, a za možnost poznat se s ním osobně!
Marek z Hrádku

Odpovědět
Vzpomínka
10. 12. 2020 at 0:29

Pavla jsme měli rádi. Když se stavil v Poříčí u bratra, navštěvoval známé. Často se zastavil také u nás. Vždy se o člověka zajímal, jak žije, co ho trápí a z čeho má radost. Hovořila z něho životní moudrost. Věříme, že už je u Pána a přimlouvá se za nás pozemšťany. Šimkovi

Odpovědět
vzpomínka a vděčnost
10. 12. 2020 at 9:11

10.12.2020

Velice nás zpráva o odchodu otce Antonína zasáhla. Moc se vážíme toho, že jsme mohli potkat tak úžasnou osobnost. DÍKY ZA JEHO MOUDROST A LÁSKYPLNOST. VZPOMÍNÁME LUBOR A MÍLA FRANCŮ

Odpovědět
Víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. (1 Sol 4,14)
10. 12. 2020 at 10:20

Antoníne, děkuji ti za vše, co jsi pro mne a mou rodinu učinil. Poznal jsem Tě jako průvodce při mé konverzi. Sdílel jsi se mnou mé starosti, nemoci a obavy. Byl jsi na mé svatbě a u křtu mých dětí. Vždycky jsi byl láskyplný a milující otec. Jsi můj vzor proto, jak vést naplněný život. Byl jsi skálou. Měl jsi úžasný smysl pro humor a byl si vždy skvělý společník. Děkuji a s láskou na Tebe vzpomínám. Pavel M.

Odpovědět
Radost a vděčnost
10. 12. 2020 at 14:50

Nemůžu jinak, než se radovat a být vděčný, že jsem měl možnost poznat otce Antonína. Byl neuvěřitelně silnou a moudrou osobností s krásným smyslem pro humor a láskou pro mnoho lidí. Nejvíce toto vycítí děti, které ho měly vždy moc rády a on je.
Když jsem s ním mluvil minulý týden a probírali jsme jeho zdravotní stav, nikdy před tím jsem jako lékař nezažil, že by byl někdo tak smířen s koncem pozemského života. Usmál se a poděkoval mi za radostnou zprávu, že se již brzy setká s Pánem. Tak se nyní radujme s ním.
Tomáš Roubíček

Odpovědět
Vzpomínka a úcta.
11. 12. 2020 at 10:46

Nemůžu nic než Děkovat, za to že sem směla poznat Otce Antonína. Byl vždy mílí usměvaví a velmi ochotný. Člověk s velkým Srdcem na pravém místě. Ráda vzpomínám na jeho oblíbené Kyselo a spoustu dalších věcí co sem s ním prožila. U Pána mu je dobře a může se na mě dívat z Nebe a dávat na mě pozor.

Odpovědět
vděčnost
11. 12. 2020 at 21:46

Antoníne,
milý otcovský příteli, dobrý a laskavý člověče se srdcem otevřeným pro všechny, moudrý a přesto s duší dítěte, tolik blízký zemi i Nebi, odpočiň v pokoji a radosti v království Boží Lásky.
s velikou vděčností Pospíšilovi

Odpovědět
Když se potkali v ulicích ...
14. 12. 2020 at 8:18

Do Ruprechtic jsem chodil na první spolča ještě před svým křtem, tam jsme se vídali. Když jsem ho potkal v městě jeho úsměv byl nezaměnitelný. Boží duch asi opravdu často jsem si na něj vzpomněl v polední době

Odpovědět
Vzpomínka a poděkování
14. 12. 2020 at 14:35

Včera večer jsem se dozvěděla o tom, že zemřel Otec Antonín. A od té doby pláču. I když jsem se s ním osobně nepotkala už několik let, byl tak nějak pořád se mnou. Naše vzájemná korespondence má své místo v pracovním stole, jeho darovaná knížka má místo v knihovně.
A jeho dobro bude pořád něčím, co bude mít místo a zůstane v našich srdcích.

Nikdy nezapomenu na jeho pomoc při vzniku společenství AA v Uherském Hradišti. Na to, jak přicházel mezi nás a tiše poslouchal naše příběhy. Nikoho nikdy neodsoudil, pro každého měl pochopení a dokázal jen svou přítomností dodávat sílu v našem boji. Jeho víra v nás byla pro mnohé tak osvobozující!

Znám přesně datum našeho prvního sezení na Charitě v Hradišti. Byl to 15. únor 2000.
Tak, jako si pamatuji tento den, tak si já, ale i celá moje rodina a přátelé budeme vždycky pamatovat Tebe, Antoníne! Jsme šťastni, že jsme Tě mohli potkat.

Odpočívej v pokoji!
Jana z Uherského Hradiště

Odpovědět
Antonín - patron Scholy od 3A
14. 12. 2020 at 22:09

říkávali jsme, že 3A v našem názvu jsou 2 svatí Antonínové (Veliký + Paduaánský)
a ten „3. svatý“ že jestě žije
… tak drahý Antoníne, ted už máme opravdu 3 svaté …

1. Můj Antonín opouští přístav náš.
Vystál dost, jeho chrám
přesto dál vždy zůstal stát.

R: Dával víru dál, chránil nás,
byl mnoha ctností král
Pokorný, Kristův žák, učitel náš
teď sám jde cestou dál …

2. Jednou, Bože dej, a přiveď nás
tam kde pro něj místo máš.
Spolu s ním, nech nás dál
chvalit lásku tvou

R: Lásku bezmeznou,
lásku kterou pro nás máš.
Víru tajemnou,
skrze ni – naději nám dáš …

3. Naději na setkání v náruči Tvé
moje slzy osu-ší, snad přebolí,
to težké loučení

R: Předal víru dál, žehná nám,
teď odpočinout smí.
Osvobozen z bolestí
nebeské kůry už mu zní …

Z. Glaser
… pro mne jsi byl vic než otec … moc moc truchlím

Odpovědět
Diky
16. 12. 2020 at 12:03

Zdenku, to jsou nadherna slova ze srdce. Dekuji za ta slova, za Tvou viru. Patrik

Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *